Nohavica, vesmír a vůbec
První část kurzu rychločtení v trafikách
Je spousta důvodů, proč si i v době internetu chtít něco přečíst v novinách nebo časopisu, ať je to pravidelná rubrika vašeho oblíbenýho novináře, rozhovor, dobrá úvaha, podrobnej článek o tématu, který vás zajímá. Často ta potřeba taky vzniká úplnou náhodou, jdete se svojí půlkou chleba, česnekem a zlevněnou paprikou v nějaký nákupní hale kolem kóje s trafikantskejma věcma a na obálce vidíte obálku, která vás přiláká. Jako dneska mě Nohavica a jeho šedesátiny na titulní straně Reflexu. Budou svym obvyklym drsňácko komiksovym způsobem barda propírat, nebo napíšou něco o jeho písničkách a popřejou mu? Nebo tam bude dokonce rozhovor? V mnoha případech se pak spojí tenhle důvod s tím prvním, řeknete si třeba, je pondělí, vyšel Respekt, bude tam něco o vesmíru? A o čem bude psát Pavel Turek? Zábrany jdou pryč, zajdete tam a lačně sáhnete do regálu - stojanu - na pult.
Pokud ale víte už předem, že si něco budete chtít přečíst, je tady první rada: Je dobré najít tu správnou trafiku.
Tady jsou kritéria, která takové místo charakterizují.
Dosah. Tituly, které hledáte, by samozřejmě měly být při ruce a ne skryté za zády trafikanta, měli byste na ně dosáhnout bez nutnosti o to někoho žádat. Neměly by být připevněné nebo jinak nepohodlně uložené.
Prodavač. Na něm a na vaší touze, respektive odvaze číst (například právě Respekt), záleží nejvíc. Měl by to být člověk takzvaně uznalý, člověk který chápe. Pokud vás už někdy v minulosti slušným ale lehce podrážděným hlasem poprosil, abyste si tiskovinu buďto koupili, nebo táhli, nemá smysl se na takové místo vracet. Nejlepší varianta je pochopitelně ta, že trafikant vás zná a dobře ví, co jste zač. V takovém případě není od věci odhadnout četnost návštěv stejně tak jako délku listování a čtení, zkrátka dobu setrvání u regálu - stojanu - pultu. Nemá smysl se kvůli jednomu nedočtenému odstavci připravit o možnost přijít znovu.
Zákazníci. Nejde o nic jiného, než že vhodnější jsou místa, kam chodí hodně lidí. A to jsou ta, kde mají terminál na dobíjení, kde je možné si vsadit Sportku, Sazku nebo Matesa (promiň Mirku), nebo třeba tady v Ústí, kde jsou v prodeji Haló noviny. Ještě nedávno to bylo i tam, kde se nabízejí náplně do elektronických cigaret, v poslední době je ale mám dojem tahle podivnost na ústupu. Dnes nad Turkovým článkem o www jsem nával ocenil, prozradím, že to bylo v jednom z místních kauflandů. Zdejší prodavačka se mě pokaždý, když chci cigarety, zeptá: Dvoje? Starý trik, při kterým často zákazník mávne rukou a řekne, tak jo, dejte mi dvoje (..a nechcete troje? Sleva osm korun). Ale to bychom se dostali k prodavačskému žargonu a ten by stál za celý jeden seriál.
Pravděpodobně jsem na některé věci, které se týkají výběru místa, zapomněl, samozřejmě by se hodilo, kdybyste se neostýchali a napsali o vašich zkušenostech, příště se podíváme na chování čtenáře. Jdu si přečíst půjčené sobotní lidovky, Klusák píše dobře.
j
